16.03.2020 15.17 | Sev | 1094 přečtení

  Jan Pospíšil

- asistent trenéra repre mužů  
- asistent trenéra KNBL USK Praha 
- bafík Sokola Žižkov

Pojďme se podívat, jak se z hráče, který jako malý začínal na Sokole Královské Vinohrady, stal asistent reprezentace mužů.

Honzo, s basketem jsi začínal na Sokole Královské Vinohrady, vzpomeneš si kdo, nebo co tě k basketu přivedlo?
S basketbalem jsem začal v 7mi letech a na první trénink na SKV mě přivedla moje babička, která sice neměla s basketbalem žádné velké zkušenosti, ale dost jsem doma tlačil na to, že bych chtěl ten nádherný sport vyzkoušet.

Popiš nám, ve zkratce svou hráčskou kariéru
V úplném začátku to byla basketbalové přípravka pana trenéra Prágra na SKV. Tam jsem odehrál i větší část minižákovských kategorií. Poté byla velká většina týmu přesunuta pod hlavičku USK Praha,  kde jsem odehrál celé žákovské kategorie. Po skončení první dorostenecké kategorie U16 jsem se rozhodl nepokračovat v profesionálním basketbalové kariéře a přestoupil jsem na Sokol Žižkov, kde jsem od 16ti do 20 let hrál dorosteneckou ligu U20. Věděl jsem sice, že ze mě už nikdy nebude profi hráč, ale basketbal jsem nikdy milovat nepřestal.

Velmi brzy ses začal věnovat trénování na Sokole Žižkov. Co tě ovlivnilo, nebo zlákalo k trénování?
To, že bych si chtěl jednou zkusit stoupnout na lavičku, jsem měl v hlavě už dlouho. Zrealizovat to napadlo mého tehdejšího spoluhráče Jardu Zimu, se kterým jsme jednoho dne zavedli hovor na téma, možnosti vybudovat si na Žižkově svůj tým, o který bychom se starali jako trenéři. Oba jsme byli nadšení studenti, oba jsme tehdy ve volném čase organizovali v létě dětské tábory a tak nějak to zapadalo do toho, čím bychom chtěli naplňovat čas při studiu. Tou dobou se na Sokole staral pan J.Civín o skupinu hráčů narozených 1997, kteří na Žižkov hromadně přišli ze Sokola Pražského a to byl ročník mých prvních „svěřenců“.

Na Sokole Žižkov působíš ve vedení klubu, co vše obnáší tvá práce
V současnosti už na Žižkově netrénuji žádné z družstev, ale snažím se pomáhat, s čím se jen dá, vedení klubu. Snažím se komunikovat s okolními školami na Praze 3 v rámci náboru dětí do basketbalové přípravky. Už několik let se snažím najít další lidi, kteří by se chtěli basketbalu věnovat a pomáhat s trénováním. 

Vystudoval jsi Pedagogickou fakultu UK, co ti kromě titulu škola dala do života?
Na čas studií na pedagogické fakultě budu vzpomínat celý život. Měl jsem štěstí na lidi kolem sebe, co se týká nejen studentů, ale i profesorů. Škola mě naučila především systematicky pracovat na sobě a dala mi první signály k tomu, že pro mě volba pedagogického povolání může být více než dobrá, i když s tím přichází velká zodpovědnost. Během studií jsem se především, ale už na 100%  rozhodl se k profesionálnímu basketbalu vrátit. Vyplňoval jsem trénováním a hráním v podstatě veškerý volný čas.

Před třemi roky jsi dostal nabídku asistenta trenéra reprezentace mužů. Pověz, jak k tomu došlo a kdo tě oslovil. Co taková nabídka pro tebe představovala?
S nabídkou nebo respektive s nápadem jako takovým přišel můj kolega z klubu Michal Šob, který je zároveň týmovým manažerem. Sledoval a byl na startu mé profi kariéry jako asistenta u A týmu na USK Praha a s nápadem šel za trenérem Ronenem Ginzburgem. Věděl jsem moc dobře, že to pro mne byla nabídka, která se nedá odmítnout. Být součástí národního týmu mužů je sen každého kluka a nabídku jsem samozřejmě přijal. Byl jsem tak v coaching staffu od začátku kvalifikace na MS v Číně 2019.

V reprezentaci na postu asistenta si se již zapracoval, co přesně tvá práce obnáší, jak je pro tebe náročná a co tě na ní naplňuje nejvíce?
V reprezentaci mám obdobně jako v klubu na starosti skauting neboli taktickou přípravu na hru soupeře. Celé to začíná získáváním informací ohledně týmu, proti kterému hrajeme a končí přípravou videomeetingů pro hráče, na kterých si ukážeme silné a slabé stránky soupeře, co hraje v útoku atd. Práce to není zrovna jednoduchá, ale jak ČBF, tak moji kolegové se mi snaží pomáhat, jak jen to lze. Od začátků v reprezentaci po současnost jsem se dost posunul - už netrávím celé noci přípravou jednoho, dvou videí… :) většinou mám do půlnoci hotovo… je to práce, při které můžete koukat pod ruce lidem, kteří jsou u basketbalu mnohem déle než vy, mají spoustu zkušeností, o které se neváhají podělit - to mne naplňuje určitě nejvíce.

Kam by ses chtěl posunout v rámci KNBL a reprezentace?
Netajím se svou ambicí, i když je to zatím možná spíš jen sen, být jednou hlavním trenérem v KNBL. Ale k tomu budu muset nejprve dostudovat profi licenci a získat více zkušeností. V rámci reprezentace bych se pro letošní rok velmi rád posunul do Tokia na letní olympijské hry - dál prozatím nekoukám.

Je něco, co bys chtěl obecně, nebo konkrétně změnit basketbalu?
Chtěl bych, aby měl basketbal větší místo v naší české společnosti. Přál bych mu co nejvíce nadšených sportujících dětí, co nejvíce trenérů, kteří vzbudí nadšení a lásku pro hru jako takovou a trenéry kteří se nehoní za úspěchy v minižákovských a žákovských kategoriích.

Co je pro tebe srdeční záležitost v osobním a basketbalovém životě?
Má partnerka a můj tým :)

Čím se nejraději zabýváš ve volném čase, nebo s kým se nejraději potkáváš mimo práci?
Stále ještě hraji pražský Přebor mužů a můj tým je rozhodně nejlepší parta lidí, které budu potkávat ještě dlouho po tom, co všichni dohrajeme…

Co je tvým tajným přáním, které může být vysloveno nahlas?
Rozhodně účast českého basketbalového týmu na LOH v Tokiu 2020.

A na závěr. Pokud chcete více nahlédnout do soukromí Honzy, koukněte zde.
https://www.facebook.com/uskpraha/videos/325171128275366/

Honzovi moc děkuji a přeji naplnění snů a spoustu energie.