02.04.2023 17.47 | Sev | 271 přečtení

Zakladatelka a trenérka klubu HB Basket Praha.

K basketu ji v 10 letech přivedl otec, protože byla vysoká. Začínala na Spartě a pak jako dorostenka na Aritmě. Když ukončila vlastní kariéru hráčky, nechala se tatínkem vyhecovat, aby založila tým žen, složený z bývalých spoluhráček. Vybudovala dívčí basketbal v Dobřichovicích a začala hledat partnera ke spolupráci. Tím se stala BA Sparta. Osud ji nakonec přinutil jít vlastní cestou a začala budovat svou třetí dívčí pyramidu, tentokráte již ve svém vlastním klubu HB Basket Praha. Začátky v roce 2011 byly krušné, ale vytrvalost a odhodlanost spolu s podporou vlastní rodiny i rodičů hráček přinesly své ovoce. Od roku 2016 má klub, po mnoha stříbrných letech, konečně zlatý rok. A to doslova.

A kdybyste o naší Hance chtěli vědět něco víc, tak zajděte Na slovíčko s, aneb rozhovory s osobnostmi  na pražský minibasketbal. 

Otázky:

Jmenuji se Hana Brejlová, trénuji v HB Basketu všechny kategorie minižactva a vedu celý klub. Postupně s přibývajícím věkem a drobnými zdravotními neduhy, které se k věku a dlouhodobému stresu při zaměstnání trenéra váží, jsem si začala připravovat mladé trenérky, které jednou moji práci převezmou. Zatím jsem ve fázi, kdy se mnou trénují a učí se. Zrovna onehdá jsem to říkala – já už na vrcholu byla, teď přišel čas z kopce slézat.

Co tě přivedlo k trénování dětí?

Trénuji od roku 1994, takže příští rok budu slavit 30 let na place. Začala jsem kdysi v Řevnicích, kde jsem bydlela, když moje děti byly malé. Pak šla kariéra přes Spartu až k vlastnímu klubu. Začala jsem trénovat na popud svého otce – nejprve tým žen, který jsem postavila kolem sebe ze svých bývalých spoluhráček, pak nás napadlo, že budeme trénovat děti. Tam mě to úplně pohltilo a už to šlo – jeden tým, další kategorie, pak další....

 Jaké dovednosti je dle tebe potřeba trénovat ve tvé kategorii?

 Každý rok zoufale stojím na počátku soustředění před U11 a přemýšlím, kde začít, protože mám vždy pocit, že je toho strašně moc. Nejprve se snažíme děti nadchnout pro sport, aby ho opravdu chtěly dělat. To považuji za dost důležité, protože pokud dítě nebude chtít, trenér mnoho nezmůže. V U11 je cílem sestavit tým a „vytřídit“ další aktivity. A pak už je basket – basket a zase basket. Hlavní filozofií klubu je obrana, protože jsme vždy malé a nemáme žádné „výběry“ hráček, nechodí k nám cíleně děti baskeťáků („značka“ HB Basket nikomu nic neřekne) jen učíme „obyčejné“ děti ze škol basket. Takže tréninky jsou zaměřeny na obranu, rychlý protiútok a jakýsi postupný útok. Zde je snahou zapojit všechny hráčky do hry, na což občas doplácíme, neboť v řadě týmů hraje 1 – 2 hráčky, ty jsou výjimečné a zbytek jen sekunduje. A dále se s věkem zvyšují nároky na technické provedení, přidávají další prvky. Nedílnou součástí je donekonečna driblink, uvolnění pro míč, kondiční příprava a především hra 1:1, kterou považuji stále za základ hry minižactva a zoufale mě trápí všechny ty zatažené obrany na hraně bedny, přehozy při vhazování, a již zmíněné „hraní přes 1 – 2hráčky“. Jsem sice stará škola a z některých svých návyků jsem ustoupila, přesto si myslím, že v mini basket děti musíme učit, všechny a to někdy i za cenu porážky. Jako stará škola mám i své metody, které už dnes úplně „nefrčí“, ale přestože se snažím nové trendy vnímat, ne úplně vždy se s nimi ztotožňuji.

 Jakých cílů s týmem by jsi chtěl dosáhnout?

Mým hlavním cílem je děti „zblbnout“ pro basket, postavit v mini tým – partu, naučit je technické základy, vybudovat v nich klubového ducha, připravit je pro „velký“ basket. Výsledkově bych byla ráda v horní polovině tabulky – tým potřebuje zažít porážky i vítězství.

Jaká je Tvoje filozofie trenéra

Já si myslím, že všechno je už napsáno výše.