09.09.2020 10.48 | Sev | 1014 přečtení

Jiří Toušek

zakladatel a prezident klubu Basket Slovanka nejúspěšnějšího klubu na Praze 8.

Na letošní září připadá výročí 30 let od založení Vašeho klubu na ZŠ Na Slovance.  
Co se Vám vybaví z úplných začátků?
První tréninky proběhly již srpnu 1989, takže už jedeme 31.ročník… Vybaví se mi to nadšení holek, byly neustále spolu, dělaly se různé akce, výlety atd.,to už dnes není. Také se mi vybaví spousta chyb, které jsem udělal, ale o těch bych nerad mluvil.

           V roce 1995, tedy už po 6-ti letech jste získali první titul v Žákovské lize,   
vzpomenete si na něj, kde to bylo a třeba na některé hráčky, které působily  v týmu?
Abych byl upřímný, titul jsem při své skromnosti vyhlásil již na první schůzce s rodiči právě v tom srpnu, ale spletl jsem se, protože jsem tehdy tvrdil, že budeme mistr Československa, ale byli jsme v té době nejlepší, takže by to asi byl i federální titul. A hráčky – sestry Čadkovy, Kohoutová, Hochmannová, Zdvíhalová, Bílková, Holečková, Rezková, Šimonková, Holubová, Josefová, Schimmerlingová, Štíchová.

V roce 2001/2002 jste slavili postup do nejvyšší ženské soutěže ŽBL. Vaše domovské hřiště bylo v Kralupech nad Vltavou, Chomutově, Táboře a nakonec od sezóny 2009/2010 se Slovanka usadila v Mladé Boleslavi. Na které období, či místo vzpomínáte nejraději?
Na poslední zápas baráže o postup na bazénu v Hloubětíně – plná hala, nedalo se vyhodit ze zázemí, holky si pak braly parkety z palubovky, to bylo super! Měli jsme taková místečka na zdvojení, kde právě ty parkety létaly ven, prostě domácí prostředí…

Vaším asi největším problémem je, že klub nevlastní svoji halu a musíte využívat pronájmy, jaká je budoucnost v tomto směru?
Máte pravdu, hale nám chybí, nějakým směrem se situace vyvíjí, ale chybí finance na městské části. Na druhou stranu nám nedělá problém hrát venku…

Kromě trénování a celkovým dohledem nad klubem se věnujete i jiným aktivitám, jako jsou kempy, street ball na Václavském náměstí, přesto pro vás největší akcí bývá velikonoční turnaj pořádaný v Letňanech. Popište nám, jak dlouho už pořádáte, kolik týmů míváte průměrně a pro jaké kategorie je turnaj určen.
Kempy a streetbally na Václaváku byly super, ale potenciál našeho klubu se v tomto ohledu vyčerpal.

Easter se přestěhoval z Letňan na Výstaviště v Holešovicích a to nás ještě baví. Děcka mají k dispozici Matějskou pouť, bazén a kousek do centra – letos mělo přijet 120 týmů z celé Evropy. Dokonce se přihlásil tým z Nepálu, ale víza trvají okolo půl roku, takže je snad přivítáme příští rok. A na turnaji hrají týmy od U10 po U19.

V basketbalu napříč kategoriemi se pohybujete dlouho, co byste rád změnil, nebo s čím dlouhodobě bojujete? (myslím to obecně, ne klubově)
Jednoznačně chybí podpora ženskému basketbalu jak ze strany médií, tak i ze strany ČBF. Také si na Strahově neváží práce nadšených trenérů, ale ani těch zasloužilých – Vondřička, Žahour, kteří vychovali spoustu hráček, a bohužel bez takových nadšenců se redukuje členská základna! A ta je základ pro úspěchy na mezinárodní scéně.

Jak vnímá Vaše rodina, děti Vaší práci, tedy basketbal na plný úvazek? Kolik času zbývá a jak nejraději spolu trávíte čas?
Vidíte, na to jak to vnímá rodina jsem se ještě nestačil zeptat. Starší dcera je celkem pohybově nadaná a na všechno má názor, tak snad jí to vydrží a mladší je zábavná, je jí rok. Hodně času trávíme venku u koní mojí partnerky a tam je stále co dělat.

Někde jsem našla Vaše zájmy. Co z toho je ještě pravda J-  sekání trávníku, jízda na kole, tanec, rocková muzika, ale i jiná kvalitní hudba včetně klasiky
a vtipná dvojsmyslná konverzace a basketbalové výhry!
Basketbalové výhry mě nepřestaly bavit, obzvlášť letos jsem s týmem, co neměl nejsvětlejší vyhlídky, vyhrál základní část extraligy U17. Každý zápas mě bavil, každý byl výzva, a holky v některých zápas ukázaly „morál“ a to je někdy víc než talent. U19 dominovaly extralize také. 
Na sekání trávníku nezbývá moc času, ale dceři na jaře utekla morčata, tak jsme je nechali volně žít a ubyla mi jedna z milých činností, za což se nezlobím. Salsa a rock zůstaly, nejlepší bylo zakončení předloňského soustředění v Sadské, když jsme s kolegou Zábranským naskočili rovnou na festival Sadská lake!

Vaše tajné přání, které bychom rozdělily na dvě roviny osobní a basketbalovou
Všem přeji úspěchy a hlavně zdraví, protože bez něj se sport dělat nedá… A já si pro sebe přeji totéž…