30.01.2020 11.52 | Sev | 819 přečtení

Z knihy Jak šel táta Afrikou, povídka Hluboké studánky z roku 1967.

Tenkrát, když jsem trénobval hokejové žáky Sparty, už jsem věděl, že hokej nemohou hrát padavkové. A podle toho jsem vybíral kluky do Sparty. Jeden z nich byl ryšavý, hromotlucký a na bruslích moc jezdit neuměl - proto ho nevzali do Motorletu. Přitom už mu bylo, myslím 14 nebo 15, skoro pozdě na to, aby začínal. Ale bylo v něm něco nebojácného, odvážného, předměstského, skoro grázlovského, což mě přinutilo, abych ho přijal a poslal do obrany. Zřejmě jsem poznal, že tenhle kluk se nikdy nebude bát.
Po čase se ukázalo, že jsem se nemýlil. Až jednou, tak za 14 dní, jsem se ho zeptal na jméno. Řekl mi: "Tikal, Franta Tikal."
Ale většinou jsem se mýlil.
Většina těch, které jsme přijímali, neměla talent, vůli, odvahu a tu další stovku potřebných vlastností dotáhnout to z ničeho - někam. Většina jich odešla z ledové plochy a už se nevrátila. Byla to ztracená doba, ztracený čas?
Neřekl bych. I když ti chlapci nehrají ligu, sport jim dával a některým ještě dává hodně. Kamarádství, radost, umění bít se a nepodléhat. Věřím, že to všechno pomáhá v dalších jejich životech. Krásně to řekl Sir Alexander Fleming, objevitel penicilínu: "Neexistuje lepší prostředek k pochopení a poznání člověka, než jsou sporty, zejména ty, které se provozují v družstvu. Patříte-li k nějakému družstvu, nehrajete jen pro sebe, ale pro svou stranu. V tom je nejlepší trénink na váš budoucí život lékaře."
A co dává trénink mladých trenérovi? Co dal mně? Překvapila mě nemoc, škoda, že tu práci nemohu dělat. Byly to mé nejkrásnější dny a hodiny. Protože každé mládě, a mládě člověka především, je ještě nazkažené, je dobré, to až život ho později nutí ohýbat hřbet a křiví mu páteř. Mládě má místo očí studánky a těm vám bezprostředně děkuje - ne slovy díků, ale prožitkem radosti, kterou můžete zázračně prožívat s ním, i když je vám třicítka nebo čtyřicítka let. Je to dobrá práce - i když většinou není placena a ani dostatečně doceněna. A ti, kteří tuto dobrou práci dokáží dělat často celý život, jsou ve většině - dobří lidé...
A to je ten nejkrásnější titul, kterého může jedinec v tomto světě dosáhnout.